česky
deutsch
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
Humanista a básník doby jagellonské.
Nejmladší ze čtyř synů Mikuláše II. z Lobkovic.
Dostalo se mu vynikajícího vzdělání, které dokázal posléze zužitkovat. Již ve svých patnácti letech odchází na studia do Itálie studuje práva v Boloni a ve Ferraře, kde roku 1482 získává doktorát kanonického práva. Do Čech se vrací výborně vybaven ke službě v královské kanceláři, kde patří mezi nejvzdělanější úředníky. Stává se královským sekretářem a má na starosti královu osobní korespondenci. Při této práci využívá nejen hlubokého vzdělání, dokonalé znalosti latiny a dalších jazyků, ale také svého mimořádného básnického nadání. V práci pro krále Vladislava II. Jagellonského vyřizoval osobní i oficiální korespondenci v královské kanceláři, v níž se Bohuslav stal sekretářem. Své působení v královské kanceláři na Pražském hradě Bohuslav Hasištejnský ukončil ještě před rokem 1490, kdy Vladislav přesunul svůj dvůr do Budína.
V následujících letech absolvoval dlouhou cestu po Středomoří a marně usiloval o získání významné církevní funkce. Bohuslav Hasištejnský vytvořil řadu děl poezie i prózy, v nichž se dotkl tehdejší společenské a politické situace. Jeho díla nebyla poplatná žádné objednávce, protože byl dobře zajištěn a tedy nezávislý na finančním příjmu z literární činnosti. Víme, že některá díla neurčil veřejnosti, ale jen nejbližším přátelům, jimž důvěřoval. Díky tomu se nám dochovaly jeho osobité a trefné postřehy, které působí ještě dnes velmi autenticky a současně. Byly to například názory na uspořádání pohusitských Čech, na fungování státu nebo obavy z tureckého nebezpečí, které ohrožovalo tehdejší Evropu. Bohuslav Hasištejnský si ve svých básních i listech všímal předností i slabin politických činů krále Vladislava Jagellonského a byť působil v jeho službách, neváhal vedle veršů oslavných napsat i verše kritické, v nichž varoval před Vladislavovou přílišnou mírností, ústupností a nedůsledností. Jeho politické komentáře jsou pro nás o to zajímavější, uvědomíme-li si, že byl současníkem Machiavelliho, jenž je považován za předchůdce moderního politického myšlení.
V Bohuslavově tvorbě najdeme dále vyhraněné názory na roli peněz nebo fungování mezinárodního obchodu, ale také na důležitost vzdělání, morálky a výchovy. Zaujmou rovněž jeho vtipné komentáře k instituci manželství. Básnické umění tehdy bylo velmi slušně hodnoceným zbožím, v pramenech je doložen příklad, kdy jistý humanista byl ochoten směnit jednu skladbu za drahý kožich.
Konec života strávil v ústraní na hradě Hasištejně, rozčarován poměry ve společnosti i v církvi, které komentoval se sžíravým sarkasmem. Na Hasištejně rozšiřoval svou vynikající knihovnu a provozoval soukromou humanistickou školu. Staral se také o své statky a počínal si při tom jako prozíravý a energický hospodář. Bohuslav shromáždil jedinečnou knihovnu, která se z velké části dochovala dodnes. Čítala více než 620 svazků a obsahovala tituly širokého spektra oborů, které nabízel tehdy rychle se rozvíjející knihtisk. Nemalou část tvořily pozoruhodné astrologické rukopisy. Bohuslav ze svého severočeského hradu rozesílal přátelům po celé Evropě dopisy řadící se často k vrcholům tehdejší prózy. Především však po sobě zanechal rozsáhlé a po staletí vysoce ceněné básnické dílo, jež není jen příkladem brilantního užití latiny, ale také výpovědí o člověku a době s jejími traumaty, která tak důvěrně připomínají naše dnešní starosti.
Doba Bohuslava Hasištejnského byla dobou zámořských objevů, rozvoje mezinárodního obchodu i nástupu nových informačních technologií (knihtisk). Byla to doba, v níž probíhaly významné stavební změny na Pražském hradě: nejdůležitější z nich byly budování Vladislavského sálu – největšího jednotně klenutého světského prostoru tehdejší Evropy, celková přestavba královského paláce a posléze pokus o dostavbu katedrály sv. Víta. Tento pokus sice selhal, ale vznikla alespoň nová výmalba Svatováclavské kaple, kde Mistr litoměřického oltáře a další malíři vytvářejí mistrovská díla středoevropské renesance.
Rozhovor se smrtí se dotkne smrti nejen Bohuslava Hasištejnského a jeho příbuzných, ale i obecného vztahu ke smrti lidí, žijících před pěti sty lety.
Memento mori: ( Rozhovor se smrtí )
Smrt: Přicházím vítána zbožnými a ukrutná k pyšným.
Já ubožák, vždyť nepředvídal jsem, že přijdeš.
Smrt: Proč bledneš?
Bojím se. Přece mi hrozíš kosou.
Smrt: Nenesu poctivým trest, nesu jim spočinutí.
Duše vědomá hříchu se obává temnoty pekla.
Smrt: Mne se nemusíš bát, boj se té viny, jíž máš.
Co si mám počít?
Smrt: Slzami vykoupit vinu se patří.
Poslechnu příkazu Tvému.
Smrt: Pospěš, než překročím práh!
Další díla:
Satira k sv. Václavu – rozebírá vady svých současníků
Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů – vytýká šlechtě její způsob života
De situ Pragae et incolentium moribus – O položení Prahy a mravech jejích obyvatel
List Petrovi z Rožmberka
De miseria humana – O lidské bídě, básně
Zdroj: fragmenty.cz